logotyp
Login

2016-2017: Zpátky z cesty a velká nejistota

Velká cesta rodinky Anthonyho skončila a já byl zase ve Francii. Na jednu stranu jsem byl rád, že si na chvíli odpočinu, ale na druhou stranu... ten odpočinek trval příliš dlouho. A s přibývajícím časem rostly mé obavy o mojí budoucnost.

Rodinka Anthonyho měla nakonec nové plány a my se museli rozloučit. Bylo to pro nás všechny šíleně obtížné, a to hlavně pro děvčata. Hodně jsme se sblížili a vůbec jsme si nedokázali představit, že bychom už nebyli spolu... bylo to opravdu hodně, hodně těžké!

...

Pomalu jsem se vzpamatovával z toho obrovského šoku, ale naštěstí mě brzy získal velký sympaťák Jeff, který mě měl také upřímně rád. Bydlel na západě Francie hned u řeky Loiry, krásné a široké, která se majestátně proplétá napříč Francií. A tuto majestátnost jěště umocnňují impozantní zámky, které ji zdobí podél jejích břehů, stejně tak jako vinice opojného vína, které se na svazích kolem řeky pěstuje. Myslím, že je to nejfrancouzštější řeka. Vyzařuje z ní historie a kultura celé země. Cítil jsem se tady moc hezky.

Jeff měl se mnou velké cestovatelské plány, ale bohužel, nějak mu to nakonec nevyšlo, a já se začal čím dál více nudit. Většinou jsem jen stál u Loiry, koukal na její tok, jak pomalu a majestátně plyne dál a dál, až do Atlantického oceánu, jehož vody pak omýlají ty nejexotičtější břehy: deltu Amazonky, útesy Patagonie, pláže Senegalu nebo Namibie… V duchu jsem plul s vodou a snil o těch vzdálených zemích, a o tom, jak dál cestuji.

Už se blížil prosinec a začala místní zima, sychravá a vlhká… to není zima jak jsem ji znal z Německa, kde pořádně mrzlo a padal krásný sníh. Tady bylo jen šedo a mokro. I ta dříve krásná Loira se proměnila na jakousi podivnou obrvskou šedou masu studené vody. A já u ní jen pořád stál, a čučel na ní a na černé mraky nade mnou. Připadalo mi to tady čím dál více nevlídné a měl jsem ze všeho pěknou depku - to jako že mi bylo fakt hodně smutno. A ještě k tomu jsem se začal obávat, abych u mě nezačala ta nejhorší nemoc, kterou auto může potkat, a to koroze. Začíná pomalu, ale když se rozjede, nedá se už zastavit, a postupně se ti rozpadá celá karosérie... brrrr, jen co na to pomyslím, padá na mě strach a běhá mi mráz po kapotě.

A do toho přijeli Petr a Pavel. Pamatuji si to jako dnes. Bylo 8. prosince 2017. Ale to už je další příběh...

12.11.2020 04:59 Tao
Neziskovka 7x7 z.s.  │  Něco více o nás  │ V médiích  │ Ochrana osobních údajů

YOUTUBE  │  FACEBOOK  │ INSTAGRAM

  
Velké poděkování patří našim přátelům z ALS EURO
za jejich nezištnou podporu při stavbě a udržování tohoto webu.

france
Facebook 7x7.family
Instagram 7x7.family
Youtube 7x7.family
česky
français

Created by © 2020 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign