Chvilka nepozornosti a… GRRRRR

C’est moi qui parle ✎Tao

Po dvou dnech na lodi a dalším dlouhým čekáním na pláži jsem už se nemohl dočkat, až se vrátím na cestu! Byl jsem radostí bez sebe, když Petr nastartoval motor a odvezl mě směrem k nejbližším horám. Silnice byly stále užší a užší a klikatil jsem se zleva doprava, jako při rallye.  Byl jsem králem silnice, téměř sám, tolik jsem už ujel od nejbližšího města. Výhledy byly úchvatné! Byla vidět i pláž, na které jsem odpočíval po lodi, abych oslavil svůj druhý příjezd do Afriky.

Ale pokud se domníváš, že si řidič může dovolit dívat se na krajinu úplně stejně jako všichni ostatní, tak se mýlíš! Musí přitom vždycky dbát i na cestu a na ostatní auta! Jde tu o moje zdraví a nejen moje! Nevím, jak se na to dívá Petr, ale litoval toho! V jednu chvíli se pomalu rozjížděl, aby se vyhnul malému autíčko v protisměru a přitom se naklonil z okna aby zavolal svůj obvyklý arabský pozdrav "Salám alejkoum"! Pár vteřin potom jsem uslyšel obrovské GRRRRRR směrem k mé levé zadní části. Byl jsem v šoku!

Nová změna: doposud se všechno dělo hrozně rychle, ale teď nastala změna. Najednou se vše zpomalilo. Moc. A už na celý zbytek odpoledne. Dobré na tom bylo, že všichni byli dobré vůle, to je nejdůležitější! "Maši moshkil", řekl majitel malého autíčka, což znamená "Žádný problém". Ve skutečnosti tím nemyslel, že nemáme žádný problém, protože jeho nárazník byl očividně na zemi. Chtěl nás jen ujistit, že určitě spolu najdeme řešení.

A začalo dohadování. Zkusím zkrátit do krátkého vyprávění, co ve skutečnosti trvalo čtyři hodiny... A každý, kdo jel kolem se zastavil aby vykouknul a a vyjádřil se k nastalé situaci. Nebyli jen zvědavý, ale také pomáhali, třeba s radou nebo překladem. To bylo moc fain, protože lidé z autíčka nemluvili ani slůvkou evropským jazykem. Hodných kolemjedoucích byla spousta: kamarádi, mechanik na poruchy a pojišťovák, a dokonce se tam objevil i naturalizovaný marocký Holanďan a jeho němečtí bratranci, kteří s ním cestovali... Toho nám seslalo samo nebe! Měl otevřené srdce a báječnou schopnost překládat a uklidňovat! Koneckonců šlo o lidské dobrodružství! Petr nakonec vyplnil papíry pro naši pojišťovnu... aby si to na poslední chvíli rozmyslel. Marockému pánovi se podařilo kontaktovat nějakého mechanika, který odhadl opravu na 400 euro. Každý se k této částce více či méně diskrétně vyjádřil. Když muž viděl Petrův skleslý pohled, a jak navíc pokračuje ve vyplňování papírů pro pojišťovnu, zeptal se nás naposledy, kolik mu můžeme zaplatit abychom nahradili škodu. Víc by ho uklidnily peníze z ručky do ručky než aby je někde musel shánět přes zahraniční pojišťovnu...200 euro navrhnul Petr.
A je to, už o tom nemluvme! Petr vytáhl peníze a bylo po všem. Marocký pán osvobozujícím gestem roztrhal prohlášení o havárii a útržky papíru hodil do vzduchu. Petr a holandský Maročan se vrhli k zemi, aby omezili tuto malou "ekologickou katastrofu" zrozenou z radosti. Ano... rozumíme si, ale ne ve všem ;-) O pár minut později všichni odjeli a my také. I když šok z toho, že jsme tak rychle přišli o tolik peněz, nás ještě nějakou dobu tížil. Ale Petr to chtěl vidět pozitivně: byl to osud, který ho nabádal k větší opatrnosti a tím předejdem nějaké větší nehodě! Poučili jsme se. :-)